Lipno.cz » Lipensko » Osobnosti regionu » Engelmar Unzeitig

Engelmar Unzeitig

Vytisknout   Odeslat emailem   Sdílet   Velikost textu A A A

Páter Engelmar Unzeitig, přezdívaný "Anděl z Dachau", se narodil 1. března 1911 jako sudetský Němec v Hradci nad Svitavou.

Po studiích  teologie a filozofie na gymnáziu v německém Reimlingenu a na univerzitě ve Würzburgu byl 6. srpna 1939 vysvěcen na kněze. V roce 1940 byl poslán na výpomoc pro farní správu Sudet lineckému biskupovi, který ho ustanovil farářem v šumavské obci Zadní Zvonková.

Ve svých kázáních Engelmar Unzeitig často napadal nacismus, pronásledování Židů a katolické církve. Dne 21. dubna 1941 byl pro otevřeně vyjadřovaný nesouhlas s nacistickým režimem a "obranu Židů" zatčen Gestapem a odvezen do koncentračního tábora v Dachau. Přes nelidské podmínky, fyzické a duševní utrpení zde pokračoval ve svém poslání. Pro svou dobročinnost a sebeobětování byl mezi vězni přezdíván "Anděl z Dachau" a "německým Maxmiliánem Kolbe".

Při vypuknutí tyfové epidemie v prosinci 1944 byl jedním z dobrovolníků, kteří se nabídli k ošetřování nemocných, přestože bylo zřejmé, že se s největší pravděpodobností již nevrátí. Nemocným také uděloval pomazání nemocných. Při ošetřování se však sám nakazil a následně 2. března 1945 nemoci podlehl. Zemřel jen několik týdnů před osvobozením Dachau americkou armádou.

Proces k blahořečení Engelmara Unzeitiga byl zahájen v roce 1991 a ukončen v roce 1997, kdy byly dokumenty s žádostí o blahořečení poslány do Vatikánu. 19. prosince 2009 podepsal Papež Benedikt XVI. v rámci další fáze kanonizace dekrety, kterými potvrzuje hrdinské ctnosti Engelmara Unzeitiga. Jeho blahořečení nyní nestojí nic v cestě.

V jednom ze svých dopisů sestře píše: „Nic nám nedokáže vzít klidnou jistotu, že my všichni se cítíme v bezpečí Boží dlaně, jak o tom hovoří svatý Pavel: Ať už žijeme či jdeme na smrt, patříme Pánu! Veškeré naše konání, veškerá naše vůle i možnosti, co jiného je to než Jeho Milost, která nás nese a vede… Láska znásobuje síly, činí nás vynalézavými, činí nás vnitřně svobodnými a šťastnými.“